Trošku jsem mazala aneb kdo vlastně jsem

25. září 2017 v 14:43 | Veronika Dorry |  <<O mně :o)>>
Trošku jsem promazala rubriku o mně... vlastně jsem smazala úplně vše a rozhodla jsem se vám ukázat znova.

Takže Čaau :), jmenuji se Veronika, ale říkají mi Dorry.
Jsem trošku cvok, ale potřebuji někam ventilovat svoje myšlenky a nápady. Tak jsem si před lety založila tohle :). Najdete tu pár pokusů o básničky = "mé básnické střevo". Plus pár mích výplodů fantazie. A asi ještě staré FF a pod. jak se tomu před lety říkávalo. Nechci to mazat, třeba si někdy udělám nostalgický den a budu se chtít vrátit v čase :D.

Takhle asi nějak vypadám, abyste měli nějakou představu.


Mám ráda tetování a tak mám hned 4 :D

krk - ještěrka:


Ruce - V a I'm original



A nakonec noha - Dorry




Miluju film hledá se Nemo a nyní novinka hledá se Dory :). Proto vznikla i ta má přezdívka. Jsem stejný blázen a ukecaná rybka :D.
Ráda chodím na procházky, i v rámci geocachingu :). Jezdím na bruslích a kole. A chodím skákat na trampošky :).

No a to jsem prostě já! :) Víc vědět nepotřebujete :D:D.

Tak se tu mějtě paaa Dorry

 

Ach ty sny...

25. září 2017 v 14:13 | Veronika Dorry |  <<Blbůstky>>
Tož zdravím vás :)

Občas se to snad stane každému. To se tak ráno probudíte ze šokujícího snu a ten vás pak doprovází celí den. V práci se soustředíte na to, co máte, snad jen z poloviny. Jako velký kamarád je po vaší levici hrnek s kávou a po pravé ruce "zmizík" na vaše případné překlapy v textu, který píšete ručně.

Tak ono se to nezdá.... Ne každý ve snu skáče z balkonu, aby mohl létat, že... Mně se to zdává poměrně často, létání. Letím nahoru, jako bych snad vzduchem plula. Nakonec narazím na elektrické vedení, dostanu takovou ránu, až mě to bolí a spadnu. Jestli jste se pozastavili, jak mě může něco ve snu bolet, sama to nechápu. Ale bolí.

Největší pecka byla, co se mi zdálo posledně. Skočil na mě pes a poškrábal mě na hrudi. Ráno jsem se probudila a ejhle, já měla doškrábaná prsa.. magořina, co?.. Občas si tak připadám...

Hororové sny se občas dostaví taky. To si někdy říkám, že by byl dobrý film.. ale vidět kamarády, jak mi za živa stahují z kůže, není zrovna příjemný pocit. Asi bych si měla zajít k doktorovi, aby se mi koukl do hlavy, na ty mé myšlenkové pochody.

Já bych ale přísahala, že blázen nejsem! :D

No a nakonec bych se zaměřila na nevěru ve snu. Ať se nám to líbí nebo ne, podvádíme. Ve snu se nám zjevují osoby, se kterýma máme "sexuální" sny, přičemž je nemusíme vůbec znát.
To se mi stává často. Neznámí obličej, ale ve snu bych na něm oči mohla nechat.
Nebo také naopak lidi, které nenávidíme a nikdy bychom si o ně ani kolo neopřeli! A v mém snu je najednou nahej... no fuj...
Co potom lidi, po kterých tajně toužíme. Mmm... O:)

Ráno se probudím a kroutím nad svojí fantazii hlavou.

Se pak nedivte, že mám tohle jako můj debilníček. Někam si ty pocity vypsat musím :D. Člověk by jinak zešílel :D...

Co vy, máte taky takové perličky ze snu?

Dyštak se pochlubte, budete li mít chuť ;)...

Dík a čau

Dorry

Par let uteklo

15. září 2017 v 11:19 | Veronika Dorry
Zdravím vás,

těch pár, co na tuhle stánku ještě občas zavítají :). Můj blog jsem založila již před hodně lety, přesněji před devíti. Jsou to 3 roky, co jsem sem nepřidala ani jeden článek. Přesto sem občas chodím si připomenout, co jsem kdysi dělala.
Psala básně, kdysi FF :D je to legrační.

Avšak nyní mi je 26 let. Moje sny a myšlenky putují jinou cestou.
Občas nastane doba, kdy vložím nějakej svůj básnický výtvor (prostě se to rýmuje :D), protože je to můj způsob ventilace myšlenek. Nebo se tu objeví i několik fotografíí míst, které jsem navštívila :).

Budu ráda, když sem i nadále zabloudíte a občas utrousíte komentář :).
Udělá mi to radost :).

Mějte hezký den

Dorry :)
 


Byl to jen sen

15. září 2017 v 11:03 | Veronika Dorry |  <<Básně>>
Sami dva, tam někde v dáli, naproti sobě stojíme,
Nikdo z nás se netají, jeden po druhém toužíme.
Ruce mé na jeho těle každý sval mapují,
Elektrizující doteky nás příjemně vzrušují.
Jeho oči… v nich utopit se dá,
Barva jejich je krásně hnědá.
Dívají se na mě, touhou hoří,
Co asi se mu v hlavě tvoří.
Natáhne ruku, k sobě mě přitáhne,
Usměje se a mírně ke mně se nahne.
Jeho teplý dech citím, než naše rty se spojí,
Líbá tak intenzivně, zcela mě tím odzbrojí.
Jsem jak panenka, se kterou může si hrát,
Udělám pro něj vše, co jen bude si přát.
Rukou mě k sobě blíž a blíž tiskne…

Pak jako když mě liskne…
Otevřu oči, sama v posteli ležím,

Byl to jen sen, co zdál se mi živým.

Dorry

Zima u nás :)

13. ledna 2017 v 11:27 | Veronika Dorry
Tohle jsou fotografie z 1.1.2017, kdy jsme se s přítelem vydali na novoroční výšlap na Kosíř. Mrzlo pěkně, ale příroda vypadala nádherně. I když mírně podnapilí, procházku jsme si užili.

A jak vypadala vaše zima? :)




Kam dál