1 díl

8. listopadu 2008 v 16:14 | L.Dee
Při pohledu do zrcadla, které stojí uprostřed chodby, zjistím, že mi stále něco chybí na mém vzhledu. Oči orámované tužkou, řasy prodloužené maskarou a hnědé stíny pro zvýraznění očí jako by bylo málo. Ne…obličej je namalovány vhodně, ale přece si nenechám jen tak volně vyset vlasy podél ramen. To už dávno není ono. Z koupelny vyhrabu pár sponek a vlasy si sepnu tak, že si dám ofinu dozadu, vlasy dole nadzvednu a vše nechám volně padat ze spojených sponek dolů. Hlavně že mi nepadají vlasy do očí. Při tanci by to nebylo moc vhodné.
Zkrášlená bych byla, ale co na sebe? Za dobu malování se tu promenáduji ve spodním prádle, protože mě nic nenapadlo. Nic co by bylo vhodné pro dnešní večer. Můžu klidně vyházet celou skříň, stejně nenajdu nic, v čem bych se dnes cítila dobře.
" Tak si obleč třeba rifle a tričko, hlavně už vypadni." Okřikne mě moje mladší sestra, kterou už štve moje neustálé běhání od skříně, kde si něco obleču, doběhnu k zrcadlu, kde to ze sebe bez rozmýšlení sundám.
"Hele buď ticho." Ozvu se nazpět. Nedokáže si představit, co je to pro mě za dilema, když nemám co na sebe.
V tom mě to trkne…Co takhle černé silonky se vzorem, na to mini sukni se šráky, co zabavím sestře, taky pěkně ječí. Dál černé tričko s hlubokým výstřihem a kozačky. Když na sebe chvíli koukám, hned bych v tom šla. Líbí se mi to, konečně nějaká dobrá kombinace, ale Lucie se netváří moc spokojeně.
"Vypadáš jak štětka." Okomentuje můj vzhled.
" Tak ať, mně se to líbí." Odfrknu, v tomhle půjdu, i kdybych jako štětka vážně vypadala.
Nakonec na sebe hodím zimní bundu, do kapes strčím občanku s penězi, celou peněženku si nikdy neberu. Zbytečně by mi to zatěžovalo hlavu a bundu. Pořád ji hlídat…. Do druhé kapsy dám mobil a lesk na rty. S rodiči se rozloučím mávnutím ruky se slovy" až dojede svoz, dojdu domů," načež vkročím do tmavého večerního dne. Nasaji čerstvého, vlhkého vzduchu, přičemž se rozejdu k naší zastávce, kde bude zastavovat autobus, co nás odveze na místo akce. Je to tak vždy. Přijede na smluvený čas s pořadateli, kteří vytisknou plakáty, kde konaná akce bude s časem odjezdů svozů. Je to super. Lepší jak chodit pěšky či jet s rodiči. Já kdybych oznámila, že potřebuji odvoz na diskotéku, tak se na mě vykašlou. A potom odvoz domů? Nepřichází v úvahu. Obvykle mi odpoví, že pili, což znamená, nikam bych nejela. Někdy ani peníze mít sebou nemusím. Jezdí tam spousty lidí a především kluků. Takže mi většinou alkohol platí oni. Dnes to beztak nebude jinak.
Když procházím parkem, proběhne mi mráz po zádech. Kousek od našeho domu je školní park. To samo o sobě není tak děsivé, ale víte jaké to je, když jim jdete v osm večer, kdy si nevidíte na konečky svých prstů. Kolikrát se přistihnu, že se bojím, jen při pohnutí větvičky na stromě, zašustění keře. Nakonec z toho vyleze blbost, jako že veverka přeskočí na jinou větev a z keře vyleze kočka. Ovšem po události, kdy by mi bylo myslím 10 let, tudy chodím nerada.
V mých deseti letech jsem šla s kamarádem od jeho mamky, která dělala u zastávky v cukrárně. Bylo zrovna zimní období, takže tma byla už v pět hodin. Jedli jsme čokoládu, povídali si, když jsme se ale otočili, šel za námi nějaký starší pán. Silně došlapoval na pravou nohu a byl shrbený. Utekli jsme do parku s domněnkou, že nás nebude sledovat, ale šel za námi. Měli jsme vážně strach. Brrr….jen co si na to vzpomenu, tak mám husí kůži.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama