2 díl

15. listopadu 2008 v 13:26 | L.Dee
Parkem skoro proběhnu, jakmile zaslechnu nějaké zašustění pár metrů za mnou. Zářící světlo u brány, se mi zdá jako vysvobození. Jen co přeběhnu na silnici za parkem, vydechnu. Párkrát se ještě otočím, ovšem jak se začnu blížit k zastávce, přestávám to řešit. Jsem strašpytel, na to už si tu zvykli.
Dřevěná zastávka s nápisem Ptení, je přeplněna lidmi. Většina z nich má cigaretu v ruce či v puse, mobil vyhrává a přes něj na sebe řvou. Jak skvělá debata. Takhle nějak bude vypadat i rozhovor na diskotéce, kam mám namířeno. Mávnutím ruky všechny pozdravím, načež si mě začnou prohlížet.
"Jsi blázen Leo?" Zvedne pravé obočí moje kamarádka Nikola, která není oblečená nějak extra. Takhle většinou chodí i do školy. Pro ni je to den jako každý jiný, ale pro mě ne. Cítím se, jako by to dnes mělo být něco výjimečného.
"Jistě, že ne." Usměji se. " Jen dneska bude super den, musím někoho sbalit, ne?" Zazubím se. Jako by mi nikdy nešlo o nic jiného. Z kapsy jí vytáhnu krabičku cigaret a nabídnu si. Zapálím si, přičemž vydechnu kouř nahoru k tmavému nebi, které je osypáno hvězdami. Sleduji, jak stoupá, jako by to bylo nějak zajímavé.
"Dneska jdeš za co?" Zajímá se Marek, můj soused přes ulici. Je to neuvěřitelný lhář a rád se předvádí. Když je někdo v něčem lepší jak on, kritizuje to. Jinak je to ovšem dobrý kamarád, ale ruku do ohně bych za něj nedala.
Prohlídnu si jeho nagelované střapaté vlasy, kalhoty s rozkrokem někde mezi koleny a mikinou, která končí v polovině stehen. Jelikož sem kritická a tento styl nemám ráda, nelíbí se mi to, ale neřeknu mu to. Jen pozvednu pravé obočí, mluví to za vše. Pozná, co si myslím o jeho vzhledu. Vždy pozná, co si myslím, už jen podle toho, jak se zatvářím.
"OK mlčím." Otočí se zpátky k hloučku kluků. Ti mezi sebou kolují láhev vodky a fernetu. Skvělá kombinace.
"Fajn." Zakřením se.
Dále se s nimi nebavím, pouze poslouchám. Drbání mě totiž nebaví, je to pod moji úroveň. Komentovat, jak ten chodí s tou a přitom je to neuvěřitelná kráva nebo ten či ta na diskotéce se tak předvádí, že je to trapný. Pak i oblečení, jako by nebylo jedno, kdo co má na sobě. Za hodinu čekání na autobus, který dojede prázdný, jelikož pro nás jel až druhý, stihnu ještě dvě cigarety. Ne jak ostatní, kteří kouřili jednu za druhou. Stihli si ještě doběhnout do hospody pro další.
Nastoupím do autobusu, usadím se u dveří a okna, abych měla lepší výstup, a vedle sebe pustím Nikču.
Cesta tmou se zdá nekonečná. Měsíc lehce prosvítá mezi stromy v lese nebo jdou vidět jen odrazky na okraji silnice. Být už na místě je jediné moje přání. Autobus zaplnění jen z poloviny našimi lidmi z Ptení je i tak hlučný. Ty řeči o blbostech mě nebaví a začíná mě bolet hlava. Raději budu poslouchat hudbu, která je skoro můj život, protože mě dokáže naladit do té správné nálady, dokáže mě uklidnit a občas i rozbrečet, dokonce i zkrátit dlouho chvíli.
Jakmile zahlídnu světla vesnice, značku Lipová, pohodím hlavou a poposednu. Už jsme tu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeňa Jeňa | 15. listopadu 2008 v 15:35 | Reagovat

Mno suprrrrrrrrrrr?:-))

2 Jeňa Jeňa | 15. listopadu 2008 v 15:37 | Reagovat

Fakt nekecám

3 iwethka47 iwethka47 | 17. listopadu 2008 v 16:56 | Reagovat

ano máš to krásný jen tak dákl. pak mi dej zas vědět až tu budeš mit něco novýho ;):-* a já si to moc ráda přečtu :-*papa verunko moe:-*

4 L.Dee L.Dee | Web | 19. listopadu 2008 v 15:26 | Reagovat

Mno ahuj Iwethko :-* to sem ráda, že se líbí ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama