4 část

29. června 2010 v 14:52 | Dorry fiDorka |  FF - Čarodějka a upír 2
A je tu další díl :P

dboq

"Už je ti lépe?" Zeptá se mě, přičemž mě nepustí. Výská mě rukou ve vlasech a tiskne mě pevně k sobě. Kdyby mi srdce stále bušilo, vím, že by mělo neuvěřitelnou rychlost, jelikož mě každý jeho dotek vzrušuje. Nenechá mě v klidu. Mám chuť vyhledat jeho rty a nepustit ho. Bohužel je tu Carlisle, před ním se musíme krotit. Musíme si dávat pozor na slova a na skutky.
"Je mi fajn." Odpovím stručně, zadržujíc dech. Myšlenky mě prozradili. Nemáme před sebou tajnosti. Jeho úsměv to prozradí, obvykle bych zčervenala, ale nyní to nejde. Uvolní tedy stisknutí a stojí za mnou, jako bychom k sobě přirostli.
"Je mi líto, že si to tak cítila." Řekne jen.
"Ano, já vím, jen to neřeš, dobře?"
"Promiň."
"Musím pracovat a mám dojem, že právě došli Alice, Esmé a Jasper." Zvedne k nám hlavu od stolu náš náhradní otec.
Aniž bych cokoliv řekla, rozběhnu se za nimi do obývacího pokoje, kde padnu do náruče Alici. Mojí nejlepší kamarádce a vynikající sestře. Nejspíš mě viděla ve svém vidění, jelikož čekala s otevřenou náručí a huhňala se již z dálky.
"Taky tě ráda vidím." Zubí se na mě.
"To je hrůza." Zašklebím se.
"Co přesně?" Nechápe.
"To jak víš všechno dřív, než to udělám. Není to fér, pak to není překvapení." Dělám ze sebe smutného upíra.
"Ale víš, že mě to potěší předem." Snaží se mě utěšit.
"To není ono." Zazubím se na ni nakonec a otočím se na Esmé, které na mě čekala také. Obejmu ji na pozdrav a Jaspera bouchnu přátelsky po zádech.
"Nějaké novinky?" Zeptám se ohledně vidění. Potřebuji vědět, co se děje s naší mladou čarodějkou a upírkou.
"Ne. Jí se to netíká. Je klidná. Začíná se učit živit zvířecí krví a je osamostatněná." Ujistí mě nad klidným okolím Alice.
"Nejspíš chystají jiný experiment." Přidá se Jasper. Stojí v pozoru vedle ní a dívá se na ostatní tím svým pohledem.
"Vždy selžou, tak to nechápu." Cukne sebou Esmé, právě si uvědomujíc, že se nehýbe a připomíná sochu. Nebo to provedla myšlenka na tu dívku, kterou jsem měla zabít. Čtu ji to v hlavě.
"Naše Sam všechny zničí." Chechtá se Emet. Vypne televizi a postaví se vedle mě, načež mě poplácá bratrský po rameni.
"Ha ha ha." Zašklebím se na něj. Není to moc povzbuzující. Já nejsem žádné ničící monstrum.
"Sranda, ne?" Hodí na mě svůj nevinný pohled.
"Blbá." Přidá se Edward, který se náhle objeví vedle mě.
"Tak konec."
"Jaký byl lov?" Zajímá se Edward. Nyní jsme na řadě my dva. Ještě jsme nebyli, jelikož jsme měli nějakou práci.
"Poklidný." Odpoví Esmé za všechny. " Pumy se rozmnožili. Byla tam spousta mláďat."
"Byli roztomilý." Kývne Alice.
"My se vydáme zítra." Oznámí Edward.
"Dnes je pozdě." Souhlasím se svým přítelem.
Chytnu ho za ruku a přitáhnu blíže k sobě. Dnes v noci chci být jen s ním a užít si to. Usmějeme se na sebe a rozběhneme se ven k lesu. Běžíme vedle sebe, jako bychom k sobě přirostli. Patřili k sobě a neměli se nikdy odloučit. Tento pocit se mi líbí. Být volná a mít po boku milujícího člověka.
"Já tě taky miluji." Odpoví mi Edward na mé myšlenky, které se týkají jen jeho. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama